Profil a historie ústavu

Profil ústavu

V současné době představují významný výzkumný potenciál ústavu pracovní skupiny zaměřené na pokročilé kompozitní materiály (vysokoteplotní supravodiče, termoelektrika, uhlíkové nanomateriály, hořečnaté a vápenaté pojiva), polovodiče a nanomateriály, biokoordinační chemii, oxidové materiály na bázi přechodných kovů, syntetické tvrdé látky a výzkum interakcí látek v nízkoteplotním plazmatu, optoelektronické materiály a materiály pro fotoniku.

Ústav zajišťuje výuku mnoha předmětů, z nichž "Obecná  anorganická chemie I" a "Laboratoř anorganické chemie I", jsou předměty společného základu VŠCHT Praha.

Historie ústavu

Dnešní Ústav anorganické chemie (před rokem 1989 Katedra anorganické chemie) vznikl po osamostatnění VŠCHT v roce 1952 a zajišťoval výuku předmětu "Anorganická chemie" a "Laboratorní cvičení z anorganické chemie".

Všeobecná a anorganická chemie byla od roku 1807 spolu s matematikou zakládajícím oborem na Královském stavovském technickém učilišti v Praze. Od té doby byla vždy základním chemickým předmětem na této škole, která se postupně měnila na Pražskou polytechniku, Českou vysokou školu technickou v Praze a v roce 1920 na České vysoké učení technické, jehož součástí byla i Vysoká škola chemicko-technologická v Praze.

 

Anorganickou chemii zde vyučovala řada vynikajících českých chemiků, např. Vojtěch Šafařík (syn známého českého buditele), v roce 1860 autor první české vysokoškolské učebnice „Základové chemie čili lučby“. Vojtěch Šafařík měl výrazný podíl na vytvoření českého chemického názvosloví - odstranil obrozeneckou snahu po ryze českých názvech všech prvků (např. kostík pro P, nebesník pro U, ďasík pro Co) a u většiny se přiklonil k dnešním řecko-latinským názvům (i když některé původní české názvy ponechal: kyslík, dusík, uhlík, křemík, hořčík...).

 

 

V letech 1907 až 1938 byl profesorem experimentální anorganické a organické chemie na naší škole Emil Votoček, snad nejvýznamnější a nejproslulejší postava české chemie. Jeho podíl na vynikajícím českém chemickém názvosloví je všeobecně známý. Hlavní zásluhou profesora Votočka bylo však zvýšení úrovně výuky chemie a badatelské činnosti na naší škole. Emil Votoček byl autorem skvělých učebnic anorganické a organické chemie, ze kterých těžilo hned několik generací studentů a vychoval řadu významných chemiků, z nichž nejznámější současné chemické veřejnosti je profesor Otto Wichterle (vynálezce měkkých kontaktních čoček nebo silonu).

 

 

Se vznikem samostatné VŠCHT Praha v roce 1952 je spojeno i založení katedry anorganické chemie, jejímž prvním vedoucím se stal profesor František Petrů. Ve vědecko-výzkumné činnosti se pod jeho vedením ústav systematicky zabýval chemií skandia a vzácných zemin. Odborným růstem vědeckých a pedagogických pracovníků ústavu došlo k postupně tematické diferenciaci a vytvoření několika dalších pracovních týmů, zejména po roce 1975, kdy se Ústav podílel na vypracování koncepce nového studijného oboru Chemická technologie kovových a speciálních anorganických materiálů a stal se školícím pracovištěm PGS v oboru anorganické chemie.

Od roku 1970 vedl katedru anorganické chemie profesor Bohumil Hájek a v roce 1989 se stal vedoucím katedry docent Vratislav Flemr. V roce 1990 byl název katedry změněn na Ústav anorganické chemie. Vědeckovýzkumná činnost byla tehdy zaměřena na výzkum struktury pevných látek a studium vztahu mezi strukturou a fyzikálně-chemickými vlastnostmi, na výzkum syntézy a aplikací některých anorganických materiálů, zejména tvrdých a abrazivních látek, supravodičů, nekrystalických materiálů, pigmentů a luminoforů, jakož i na výzkum struktury a vlastností koordinačních sloučenin.

 

V roce 2009 se stal na následujících 16 let vedoucím ústavu profesor David Sedmidubský pod jehož vedením se podařilo zásadně zmodernizovat výuku všech garantovaných předmětů. Jakožto uznávanému odborníkovi v oblastech termodynamiky, krystalochemie a magnetismu anorganických materiálů se mu podařilo nastartovat excelentní výzkum na ústavu a pozdvihnout ho na samotný vrchol celé VŠCHT.

 

 

 

V roce 2025 se vedoucím ústavu stal proděkan pro vědu a výzkum na FCHT, profesor Ondřej Jankovský.