Profil a historie ústavu
Profil ústavu
V současné době představují významný výzkumný potenciál ústavu pracovní skupiny zaměřené na pokročilé kompozitní materiály (vysokoteplotní supravodiče, termoelektrika, uhlíkové nanomateriály, hořečnaté a vápenaté pojiva), polovodiče a nanomateriály, biokoordinační chemii, oxidové materiály na bázi přechodných kovů, syntetické tvrdé látky a výzkum interakcí látek v nízkoteplotním plazmatu, optoelektronické materiály a materiály pro fotoniku.
Ústav zajišťuje výuku mnoha předmětů, z nichž "Obecná a anorganická chemie I" (OACH I), "Chemické a bilanční výpočty" (ChBV) a "Laboratoř anorganické chemie I", jsou předměty společného základu VŠCHT Praha.
Historie ústavu a výuky obecné a anorganické chemie (OACH)
Dnešní Ústav anorganické chemie (před rokem 1989 Katedra anorganické chemie) vznikl zhruba 3 roky před osamostatněním VŠCHT v roce 1952 a zajišťoval výuku předmětu "Anorganická chemie" a "Laboratorní cvičení z anorganické chemie".
Všeobecná a anorganická chemie byla od roku 1807 spolu s matematikou zakládajícím oborem na Královském stavovském technickém učilišti v Praze. Od té doby byla vždy základním chemickým předmětem na této škole, která se postupně měnila na Pražskou polytechniku, Českou vysokou školu technickou v Praze a v roce 1920 na České vysoké učení technické, jehož součástí byla i pozdější samostatná Vysoká škola chemicko-technologická v Praze.
↓
|
-1868 Prvním českým profesorem všeobecné a technické chemie v češtině byl Jan Staněk. Chemii vyučoval na pražské reálce a později na pražské polytechnice v bývalém Lichtenštejnském paláci na Kampě. Své přednášky v češtině začínal jako soukromý docent, neboť vídeňské ministerstvo vyučování tehdy vydalo nařízení, že české přednášky na polytechnice se povolují pouze soukromým docentům a jen vedle povinných "řádných" přednášek německých. Kromě chemie se zajímal i o umění, hrál na řadu hudebních nástrojů a vydal sbírku básní. Byl aktivní i v politice, stal se poslancem českého zemského sněmu a říšské rady a od roku 1863 redigoval politický list Pozor. |
↓
|
1869-1882 Vojtěch Šafařík nebyl v tomto období jedinou významnou osobností anorganické chemie na polytechnice, za ostatní je třeba jmenovat alespoň Františka Štolbu, který byl v roce 1869 jmenován na polytechnice profesorem technické chemie a který bývá rovněž považován za jednoho ze zakladatelů anorganické a analytické chemie u nás. Byl autorem mnoha vědeckých pojednání, z nichž vynikly zejména jeho práce o fluoroboritanech. Po roce 1882 se věnoval hutnictví a metalurgii. |
↓
|
1882–1907 Po odchodu Vojtěcha Šafaříka převzal přednášky z anorganické chemie profesor Karel Preis, pro které vydal i několik učebnic. Jeho vědecká práce se zaměřovala na oblast anorganické a analytické chemie, rovněž na cukrovarnictví. Stál u založení a vydávání časopisů Listy chemické a Listy cukrovarnické. V roce 1895 založil na polytechnice Výzkumnou stanici cukrovarnickou, kde společně s Emilem Votočkem a Juliem Stoklasou zahájil to, čemu dnes říkáme "aplikovaný výzkum". |
↓
|
1907–1938 V letech 1907 až 1938 byl profesorem experimentální anorganické a organické chemie na naší škole Emil Votoček, snad nejvýznamnější a nejproslulejší postava české chemie. Jeho podíl na vynikajícím českém chemickém názvosloví je všeobecně známý. Hlavní zásluhou profesora Votočka bylo však zvýšení úrovně výuky chemie a badatelské činnosti na naší škole. Emil Votoček byl autorem skvělých učebnic anorganické a organické chemie, ze kterých těžilo hned několik generací studentů a vychoval řadu významných chemiků, z nichž nejznámější současné chemické veřejnosti je profesor Otto Wichterle (vynálezce měkkých kontaktních čoček nebo silonového vlákna). |
↓
|
1939–1945 Uzavření všech českých vysokých škol nacisty během okupace ČSR. |
↓
|
1945–1948 Po 2. světové válce převzal přednášky OACH Ing. Stanislav Malachta. Malachta však po únoru 1948 emigroval do Anglie, kde se již předtím za války angažoval jako externista v STS 46 (výcvikové středisko SOE). V Londýně mu tehdy dokonce byla zřízena pro tyto účely "Laboratoř československých chemiků", odkud dojížděl vyučovat nauku o výrobě trhavin a zápalných látek pro sabotážní akce českých parašutistů připravujících se na diverzní akce na území protektorátu. |
↓
|
1948–1951 V roce 1948 se výuky OACH ujal Otto Wichterle, který mimo jiné zavedl nový způsob výkladu strukturních vzorců a aplikoval Paulingovu teorii rezonance pro popis chemické vazby anorganických sloučenin. Tyto tehdy nové koncepty založené na deduktivním principu promítl i do nových skript, jenž vznikala během prvního semestru jeho přednášek a vyšla v roce 1950. Implementoval také nový způsob pravidelného a důkladného písemného testování studentů během semestru, což se setkalo s nelibostí ze strany nového politického vedení školy, neboť tímto náročným sítem běžně neprocházeli absolventi dělnických rychlokurzů, kteří na školu po únoru 1948 nastupovali. Je zajímavé, že obdobně jako dnes byla "úzkým hrdlem" prvního ročníku kapacita posluchačských laboratoří anorganické chemie, a i proto bylo již tehdy vhodné předřadit zkoušku z OACH laboratorním kurzům. Po třech letech poté převzal vedení nově ustanovené katedry umělých hmot (kde se pak úspěšně zabýval syntézou vhodného materiálu pro oční implantáty, aby mohl být posléze při politické čistce komunistického vedení VŠCHT v roce 1958 ze školy vyhozen a výzkum nitroočních čoček na VŠCHT zlikvidován!). |
↓
|
1951–1970 Se vznikem samostatné VŠCHT Praha v roce 1952 je spojeno i předchozí založení samostatné katedry anorganické chemie, jejímž prvním vedoucím se stal profesor František Petrů. Ve vědecko-výzkumné činnosti se pod jeho vedením ústav systematicky zabýval chemií skandia a vzácných zemin. Vedle studia vlastností Sc2O3 a kovového skandia byla syntetizována a charakterizována řada dalších sloučenin, přičemž u přípravy některých z nich (Sc3C4, ScOF, Sc2OC, Y2OC, Sc(BrO3)3) má katedra světové prvenství. S výzkumem komplexů skandia a lanthanoidů začínala i vznikající skupina koordinační chemie, která se v pozdějších letech přeorientovala na sloučeniny přechodných kovů s biogenními ligandy, čímž se stala jedním z průkopníků bioanorganické chemie u nás. Zároveň se v této době začala rozvíjet další základní tématika zaměřená na pokročilé materiály, zpočátku zaměřená především na karbidy, nitridy a další takzvané "tvrdokovy". |
↓
|
1970–1990 V období "normalizace" byl vedoucím katedry profesor Bohumil Hájek, který kromě autoritativního způsobu vedení a aktivního členství v prověrkových komisích po roce 1968 byl také známý tím, že striktně vyžadoval spoluautorství na všech publikacích, které na katedře vznikly. Pravděpodobně proto je i spoluautorem jinak velmi zdařilé monografie Obecná a anorganická chemie autorů J.Klikorka, B.Hájek, J.Votínský, z nichž ten poslední je reálně hlavním autorem. Odborným růstem vědeckých a pedagogických pracovníků ústavu došlo k postupně tematické diferenciaci a vytvoření několika dalších pracovních týmů, zejména po roce 1975, kdy se Ústav podílel na vypracování koncepce nového studijního oboru Chemická technologie kovových a speciálních anorganických materiálů a stal se školícím pracovištěm PGS v oboru anorganické chemie. Výzkum týmů se soustřeďoval na teorii symetrie grup a její aplikace při interpretaci vibračních spekter, materiály pro fotoniku s akcentem na optická skla, kovová skla, vysokoteplotní keramické supravodiče, titanovou bělobu a antikorozní pigmenty. |
↓
|
1990–2009 Po pádu komunismu se v roce 1990 stal vedoucím katedry docent Vratislav Flemr, v témže roce byl zároveň změněn název katedry na "Ústav anorganické chemie". Za jeho vedení došlo k rozvoji výuky předmětů zaměřených na chemii a fyziku materiálů, pokročilou anorganickou chemii nebo na koordinační chemii. Výuka OACH se stala základem v nově strukturovaném studiu. Vědeckovýzkumná činnost byla tehdy zaměřena na výzkum struktury pevných látek a studium vztahu mezi strukturou a fyzikálně-chemickými vlastnostmi, na výzkum syntézy a aplikací některých anorganických materiálů, zejména tvrdých a abrazivních látek, supravodičů, nekrystalických materiálů, pigmentů a luminoforů, jakož i na výzkum struktury a vlastností koordinačních sloučenin. |
↓
|
2009–2025 V roce 2009 se stal na následujících 16 let vedoucím ústavu profesor David Sedmidubský pod jehož vedením se podařilo zásadně zmodernizovat výuku všech garantovaných předmětů a vydat týmový překlad moderní učebnice Anorganické chemie autorů Catherine E. Housecroft, Alan G. Sharpe. Jakožto uznávanému odborníkovi v oblastech termodynamiky, krystalochemie a magnetismu anorganických materiálů se mu podařilo nastartovat excelentní výzkum na ústavu a pozdvihnout ho na samotný vrchol celé VŠCHT. |
 |
2025– V roce 2025 se vedoucím ústavu stal proděkan pro vědu a výzkum na FCHT, profesor Ondřej Jankovský. |